V Havlovicích jsme mělo pro děti připravenou dobrodružnou celotáborovou hru
Lovci pokladů.
Základem byly družinky - chcete-li oddíly, které se každý den v etapových hrách snažily získat co nejvíce bodů. Věděly o skrytém velikém pokladu pánů z hradu Vízmburku, (pod zříceninou hradu bylo naše tábořiště) a každých získaných 10 bodů si družinka vyměnila za jeden dílek mapy. Ten si nalepili do slepých souřadnic, např. B7. Postupně se jim odkrývala podrobná mapa okolí tábora, kde bylo vyznačeno celkem 7 nalezišť. Pokud si družinka byla jistá, že poznává, kde asi některé naleziště je, vyrazili tam a hledali. Na nalezištích byly dobře ukryté barevné kameny, na každém kameni napsána jedna slabika. Postupně s nalezenými kameny dávala každá družinka dohromady určité heslo. Každá družinka jiné, všechny však byly součástí jedné dlouhé zprávy.
Hesla jednotlivých družin:
1. JE DOBRÉ HLEDAT
2. POKLAD VELIKÝ.
3. VE CHVÍLI PRAVOU
4. TO MŮŽE BÝTI
5. OTEVŘENÁ BRÁNA
6. ZE SMRTI DO ŽIVOTA
7. HLEDEJ POKLAD SRDCE.
Pokud se družince podařilo ze slabik složit heslo (nebylo to vůbec jednoduché, dát do správného pořadí slabiky a následně slova hesla), měli za úkol zadat heslo do PC. Když bylo heslo zadáno bez chyby (a to se některým družinkám dlouho nedařilo), otevřela se jim na monitoru listina, která je vedla dál. Během prvního týdne tábora se většině oddílků podařilo odkrýt mapu, vyzvednout kameny z naleziště a zadat do počítače správné heslo.
Dalším krokem bylo získat pro každého člena družiny 3 životy, se kterými pak může nastoupit cestu za pokladem. Opět se bojovalo o body, které se za životy mohly vyměnit, děti musely spolupracovat, aby ti silnější mohli svůj přebytek bodů rozdělit mezi slabší členy týmu, nakonec se všem podařilo získat dostatek bodů i životů. A to už se čekalo na poslední noc tábora, kdy se táborníci po jednotlivcích vydali na dlouhou a tajuplnou cestu strážců pokladu. Bylo nutné u každého strážce odpovědět správně na otázku, popř. splnit zadaný úkol. Pokud se to někomu nepodařilo, přišel o jeden z životů, ale mohl jít dál, dokud mu životy stačily. (Zvládli to všichni, nebojte.)
Cestou světel došly postupně všechny děti k obrovské truhle s pokladem. Jelikož každé dítě = lovec pokladů musel mít s sebou také jeden z kamenů, na kterých byly slabiky hesla, u pokladu poslední strážce vyžadoval, aby z kamenů byla složena celá zpráva, kterou do té doby nikdo z táborníků neznal. ZPRÁVU SE NESNAŽ POCHOPIT, JEN MÁLOKOMU MIMO TÁBOR BY SE TO MOHLO PODAŘIT! Postupně s přibývajícími lovci pokladů u pokladu narůstala také zpráva a po jejím celkovém odhalení bylo možné otevřít poklad. Ten, kdo měl po celou dobu tábora nejlépe uklizený stan (bodování čistoty), dostal klíče od truhly a první si mohl vybrat svou odměnu z pokladu. (pořadí přístupu k pokladu bylo dáno pořadím bodů v bodování čistoty stanů)
Jo, spokojenost a únava, smutek nad končícím táborem a slzičky loučení, vždyť to znáte, jak to končívá... Tak ahoj zase v klubu a kdo s námi na schůzky nechodíte, tak ahoj zase v létě na táboře, těšíme se, až zavoní jehličí a kouř prvního táboráku a nad stany a lesy vítr zafouká tu naši táborovou "Nejlepší tábor je tábor stanový..."
Těším se na vás, uličníci! Náčelník tábora Jana