Pohlednice - tahle hra baví i ty největší otravy :-) - vedoucí si připraví staré pohlednice, které rozstřihne všechny napůl (nejlíp klikatou čárou), každou půlku dát do jiného sáčku. Na louce (zahrada, hřiště, kus lesa...) rozhází jeden sáček plný půlek pohlednic. Děti shromáždíte v místě startu, nedaleko místa, kam mají pro pohlednice běhat. Každému dáte půlku jedné pohlednice (druhá polovina leží někde v louce) a vysvětlíte, že na povel poběží do louky, musejí najít druhou půlku a co nejrychleji přinést vedoucímu na start. Každý, kdo najde druhou polovinu a přinese, hned dostává další půlku jiné pohlednice a vyráží hledat... Vedoucí si u jmenného seznamu dětí dělá čárky, kolik celých pohlednic které dítě přineslo. Když jsou vysbírány všechny pohlednice, hru ukončíme a spočítáme, kdo přinesl nejvíc.
Čísla na louce - na prostoru nejmíň 20x20m rozházíme kartičky, na kterých jsou napsána čísla od 1 do 100. Dvojice dětí. Vedoucí řekne nějaké číslo od 5 do 100 a dvojice mají za úkol přinést vedoucímu co nejrychleji dvě kartičky, jejíchž součet dá číslo, které on řekl. Např. řekne 82, oni mohou přinést např. 80 + 2, nebo 66 + 16 nebo 81 + 1 atd... Která dvojice přinese první správná čísla, má bod, a vedoucí řekne další číslo. Lístky, které přinesou, se hned hází zase zpět do louky, někdy k tomu určujeme speciálního pomocníka, který to zajišťuje, ale si dvojice některá čísla nehodila tajně na nějaké svoje místečko.
Spermie - lehce násilná - Je vybrán jeden "dobrovolník", ostatní se chytnou do kroužku a těsně se zaklesnou lokty k sobě. Dobrovolník = spermie má za úkol dostat se do "vajíčka", aby došlo k oplodnění... Když se mu to podaří, tak ten, přes koho se "probil", se stane spermií. Hra pokračuje, dokud to děti baví. (Legenda ke hře je jasná, že?!)
Želvy - lehce násilná - ve skupině určíme 1-3 lovce, kteří mají za úkol zabít přemnožené želvy. Ostatní hráči jsou želvy a běhají (lezou) po louce (hřišti, zahradě...) po všech čtyřech končetinách. (Jestli u toho používají kolena, nebo je mají ve vzduchu, to necháváme na želvách). Lovci se snaží želvy dohonit a převrátit na záda. Převrácená želva se stává lovcem a loví další želvy. Poslední želva (většinou trošku orvaná, ale šťastná) dostane do pusy sladkou odměnu a hra pokračuje do omrzení.
Dračí souboj - družiny po 5 hráčích, každá je jeden drak. Hráči v družině si stoupnou za sebe a chytí se tak, že každý drží kolem pasu nebo za boky hráče před sebou. První člen družstva je hlava draka, poslední člen si za kalhoty dá šátek tak, aby visel dolů. Na povel se hlavy snaží chytit ocásky jiných draků a "utrhnout" je, jenom hlava může vzít cizí ocas. Drak bez ocásku končí a jen se dívá. Tělo draka se nesmí přetrhnout, jinak také končí. Hlavy mohou řvát.
Pan Wágner - potřebuješ lano asi 3-5m. Legenda je, že ředitel jedné ZOO (pan Wágner) byl pověstný tím, že lovil zvířata do své ZOO jedině lanem, ne zbraní. Hrajeme na trávě bez kamenů. Vedoucí (nebo silný starší kluk) klečí na kolenou a roztáčí nad hlavou lano (na konci může být uvázaná bambule ze šátků nebo z ručníku). Ostatní = zvířata, se snaží proplížit se k vedoucímu (panu Wágnerovi) a dotknout se ho tak, aby se jich lano nedotklo! my většinou těsně k "panu Wágnerovi" rozházíme bombóny a "zvířátka" si je mohou ukořistit. Kdo je zasažen lanem, končí a je ulovený pro ZOO (sleduje hru z bezpečné vzdálenosti). hra je rychlá a velice nás baví, lehce adrenalinová.
Housenka - s míčem - Lovci se postaví do kruhu tak, ať mají dost místa kolem sebe na házení. Uvnitř kruhu stojí "housenka" - spojená nejméně ze 4-5 hráčů, drží se toho před sebou za boky nebo kolem pasu. Lovci se snaží ulovit housenku tak, že si házejí míč a snaží se housenku míčem trefit do "zadku" - což je poslední hráč housenky. Ale musí si nahrát, takže nemohou střílet na zadek, pokud sebrali míč ze země, ale musí někomu přihrát. To dává housence dost prostoru k tomu, aby se otočila hlavou k lovci a tím chránila svůj zadek. Hlava může svýma rukama bránit nahrávce, chytat míč a vracet jim ho po zemi. Housenka se nesmí rozpadnout. Je-li zadek trefen, LOVCEM SE STANE HLAVA A LOVEC (co trefil) SE STÁVÁ ZADKEM. Housenka nesmí z kruhu ven.
Boj o míč - dvě družstva - stojí za čarama, které jsou vyznačené asi 20 m od sebe. Přesně uprostřed nich je vyznačen malý kroužek a v něm jsou dva míče - jeden větší házecí (jako na odbíjenou) a druhý malý (jako tenisák). Obě družstva mají hráče označené čísly 1,2,3... Vedoucí hry stojí mimo hřiště na úrovni míčů a řekne číslo, které má bojovat o míč. Např. 4! Čtyřky běží co nejrychleji k míčům a snaží se rvát o větší míč, který se snaží dostat ke svému družstvu (ale nesmí hodit, jen držet a utíkat s ním za čáru ke svým). Druhý hráč, když vidí, že mu soupeř s velkým míčem utíká, může popadnout malý míček a hodit za utíkajícím soupeřem tak, aby ho trefil. Pokud trefí, musí hráč položit velký míč a utíkat pro malý, aby to soupeři oplatil, ten mezitím běží k velkému míči, popadne ho a co to dá běží ke svému družstvu. Dostane-li míč někdo z nich ke svému družstvu, získal pro ně bod, míče vrátíme doprostřed a vedoucí vyvolá jiné číslo, aby bojovalo o míč...
Boj o dlaždice - na chodníku vyznačíme (obtáhneme hranice) čtverec asi 10x10 dlaždic. Pak ze 3 metrové vzdálenosti hází hráči jeden po druhém každý 10 kamínků (nebo sirek) na volné dlaždice. Kdo se trefí, udělá si (nebo vedoucí) na té dlaždici svou značku (třeba první písmeno svého jména). Trefa do obsazené dlaždice už se nepočítá. Až všichni odhází všechny své hody, spočítáme, kdo má nejvíc zásahů.
Až bude čas, přidám další hry.